MAPA PRO NAVIGACI   TRASA

[úvod] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42]


24. DEN, 13. 3. 2001, ÚTERÝ - KINGS CANYON

Vstáváme celkem brzo, po horké noci jsme se vysprchovali a po snídani vyrazili směrem na Erldundu. Tady opět tankujeme a začíná být trochu živěji, co se provozu týče. Aby taky ne, když tu odbočujeme na Lasseter Hwy vedoucí k Uluru. A většina turistů míří k Uluru z druhé strany než jsme přijeli my, to znamená od severu, od Alice Springs. My však míříme nejdřív do Kings Canyonu ve Wattarrka Nat. Parku. Další zážitek nám tady připravil pilot ultralightu, který se náhle zjevil nad silnicí a letěl proti nám. Obzvlášť když nám zamáváním odpověděl na pozdrav.

Po cestě zastavujeme u velké písečné duny, kde si nabíráme nezbytné vzorky rudého australského písku. Před námi se objevuje George Gill Range, horský hřeben vyčnívající nad okolní rovinou. Podél něho dojedeme až do Kings Canyonu, který je až skoro na jeho konci. Kings Canyon je 270 metrů hluboké údolí se svislými skalními stěnami, jež vyhloubila svou erozní činností v pískovci říčka Kings Creek. Je 14:45 a my se vydáváme na Kings Canyon Walk, okruh asi na 3,5 hodiny, který zahrnuje lokality nazvané Lost City, Aladin's Lamp a Garden of Eden. Cesta vystoupala na levý bok kaňonu a vede podél jeho okraje až k úžině, kterou překonáváme pomocí dřevěných schodů a mostu. Na dně této úžiny a celého kaňonu teče již výše zmíněná říčka Kings Creek a zrovna v tomto místě vytváří velké množství lagun a tůní, kolem kterých roste velké množství stromů, keřů a různých rostlin. Je to ideální místo i pro množství ptáků, kteří o sobě dávají svým krásný zpěvem rozléhajícím se mezi skalami náležitě vědět. Je to dokonalá Garden of Eden. Cesta zpátky směrem na parkoviště vede opět podél celého kaňonu. Stále jsou všude kolem ostrůvky rostlin, keřů a stromů. Všude tam, kde je voda. Je to nádherný kontrast barev - ostře červenohnědá barva pískovcových skal a temně zelená všech stromů a keřů. Nádhera. Celou trasu jsme zvládli asi za 3 hodiny a to jsme ještě dost často fotili a filmovali. Ale na druhou stranu je pravda, že bylo lehce pod mrakem a sluníčko zase tak moc nesvítilo. Za plné pařby je to asi o něčem jiném. Však jsme taky viděli po cestě několik boxů první pomoci hlavně s vodou.

Protože musíme ještě něco ujet, máme naplánováno dojet až do Yulary k Uluru, střídá za volantem Mirku Pavel (sakra, já nemůžu) a v šest večer se po stejné silnici jako jsme přijeli vydáváme zpět na Lasseter Hwy. Na křižovatku s ní je to asi 170 kilometrů, projedeme si je teda dvakrát. V Curtin Springs bereme zase benzín, náš nejdražší v Austrálii (1,25 AUD/l). Už za tmy potom míříme honem do Yulary. Sice trochu riskujeme zdraví auta (a možná i naše), protože při soumraku a po setmění se jízda hlavně v centrální Austrálii silně nedoporučuje. To kvůli klokanům, které světlo reflektorů prý přímo magicky přitahuje. Vyřešili jsme to tak, že jsme se chytili jednoho náklaďáku a uháněli jsme za ním. Pokud tam bude nějaký klokan nebo kráva sebevrah, tak je převálcuje on svou radlicí, co má vepředu pro tyto účely namontovanou. V Yulaře jsme asi ve 21:15, zaplatili jsme si náš nejdražší kemp (36,30 AUD místo bez elektriky), za světla baterek a lampičky v kufru auta povečeřeli a šli spát.

V noci náš kufr poctil návštěvou nevítaný host….

Ž 654 km       349 km Mirka

                        € 305 km Pavel